Acton, John Emerich Dalberg, baron (1834-1902) Britský historik. Acton pocházel ze Shropshiru z katolické šlechtické rodiny se silnými vazbami k Bavorsku a Neapoli. Ve třech letech zdědil rodinný titul baroneta. KvÍ!li svému katolickému vyznání nestudoval na anglických universitách, ale v Mnichově u historika Dtillingera. Acton se pohyboval ve vyšších společenských a politických kruzích; byl nevlastním synem ministra zahraničí Lorda Granvilla a Gladstoneovým důvěrníkem, stal se dvořanem královny Viktorie. V letech 1859-1868 zastupoval jako whigský poslanec Carlow a v roce 1869 se stal peerem. Během prvního vatikánského koncilu v Římě patřil k předním odpÍ!rcÍ!m vyhlášení papežské neomylnosti v roce 1870. Vlastnil a redigoval katolický časopis The Rambler (později The Home and Foreign Review). V roce 1895 byl královským patentem jmenován profesorem na katedře historie v Cambridgi, kde působil až do své smrti. Dominantou jeho díla byla práce na Cambridge Modem History z posledních let života, Velkou část života pracoval Acton jako soukromý učenec, nezávislý na akademických institucích. Zamýšlenou práci "Historie svobody" nikdy nenapsal, a jeho publikované dílo sestávává převážně z přednášek a článků. Jako historik je připomínán v souvislosti se svým pojetím historika jako nestranného soudce a morálního kazatele.
Actonovo politické myšlení vycházelo především z whigské tradice, ponejvíce z BURKA. Kromě toho jej ovlivnil, podobně jako mnoho jiných intelektuálních liberálů jeho doby, TOCQUEVILLE. Acton byl tvrdým odpůrcem teorie neomezené svrchovanosti lidu, již vysledoval až k Rousseauovi a francouzské revoluci, kterou chápal jako absolutistickou a tyranskou. Mnozí ho považovali a považují za proroka a kritika TOTALITARISMU. Sám zůstal věrný názoru, že svoboda je zabezpečována rovnováhou moci, a to způsobem, který představoval rozšířené anglické whigské pojetí ústavní rovnováhy, nicméně jeho vztah k samotné tradici whigů byl poněkud idiosynkratický. Na katolickou církev v minulosti pohlížel jako na strážce svobody, a to pro její prosazování požadavku nadřazenosti duchovních zájmů, které měl tendenci ztotožňovat s primátem svědomí, a také pro její funkci jako nárazníku proti neomezené svrchované moci sekulárního státu.
Acton také vyzdvihoval právo na svobodu svědomí, prosazovanou puritánskou tradicí, zejména v té podobě, v jaké se projevila v americké revoluci. V moderní době viděl ohrožení svobody doktrinou rovnosti a její tendencí k erozi nezávislých center moci a prosazování autority státu. Současně byl tvrdým kritikem autoritativních tendencí nacionalismu, ztělesňovaného centralizovaným národním státem. Především prostřednictvím svého žáka J. N. Figgise měl vliv na doktrinu politického PLURALISMU, která se začala objevovat v prvních letech dvacátého století. Actonův způsob psaní byl spíše rozvláčný a ne vždy snadno interpretovatelný, bohatý a plný narážek spíše než přesný a systematický. JWB

odkazy
Acton, Lord: Essays on Freedom and Power, ed.
G. Himmelfarb. Londýn: Meridian, 1956.
_: Essays on Church and State, ed. D. Woodruff. Londýn: Hollis, 1952.
literatura
Himmelfarb, G.: Lord Acton: a study in conscience and politics. Londýn: Routledge, 1952.
Matthew, D.: Lord Acton and his Times. Londýn:
Eyre & Spottiswoode, 1968.